Pepík a párky

Vypráví si dvě babičky: „Můj vnuk se mě jednou zeptal, co je starší, jestli Praha, nebo já.”
„To nic není,” odpovídá druhá. „Po mně chtěl vnuk vědět, jestli ještě pamatuji dinosaury.”

„Včera vyhodili kluka z náboženství,” povzdechl si roztrpčený otec, „farář jim vykládal, že Hospodin za trest nechal hada plazit po břiše a on se ho zeptal, po čem se plazil předtím!”

Přijde Pepíček domů ze školy a slyší z pokoje své starší sestry divné zvuky. Podívá se klíčovou dírkou a vidí sestru, jak se válí po posteli, vzdychá a říká: „Já chci chlapa. Já chci chlapa.”
Pepíček jde do svého pokoje, celý den mu to vrtá hlavou a večer se zeptá maminky, co to mělo znamenat. A máma mu řekne, že na to je ještě malý a až bude větší, tak to pochopí.
Druhý den přijde Pepíček zase domů a odehrává se úplně to samé, zase sleduje klíčovou dírkou sestru, jak volá: „Já chci chlapa. Já chci chlapa.”
Třetí den přijde domů a kouká klíčovou dírkou a sestra má v pokoji nějakého frajera a užívají si tam. A večer jsou z Pepíčkova pokoje slyšet divné zvuky, tak se tam sestra podívá a Pepíček se válí po posteli, vzdychá a volá: „Já chci kolo. Já chci kolo.”

Radek ráno zaspal a měl problémy, aby stihnul vlak. Zdálo se mu to zcela nemožné, protože když doběhl na nádraží, výpravčí už zvedal plácačku. Ale nakonec to dojíždějící středoškolák přece jen stihnul.
„Jak jsi dopadnul?” ptá se ho odpoledne otec po návratu domů.
„Stihnul jsem to, ale musel jsem průvodčímu podkopnout nohy,” odvětí teenager.

Dva malí kluci se hádají o míč: „Dej mi ho, je můj!”
„Ne, ty mi ho dej - ten míč je můj!”
„Ne, můj!”
„Ne, ne, můj!”
Po nějaké době: „Tak si ho teda vem!”
„Ne, ty si ho vem!”
„Ne, ty...”

Otec k dceři: „Když se budeš dobře chovat, koupím ti k narozeninám stříbrný náramek.”
„Už nemusíš, tati, včera jsem se dobře nechovala a dostala jsem náramek zlatý!”

Filípek je u babičky na prázdninách a babička se chlubí do telefonu jeho mamince: „Filípek se u nás pořádně rozežral!”
„Proboha,” zděsí se matka, „snad sis zase nespletla mýdlo s kyselinou?!”

„Ale mami, vždyť už mi dávno není pět let!” zlobí se pětapůlletý chlapec.

Loudí malá Anička: „Dědo, co to pořád cucáš? Dej mi taky!”
„Nedám,” prohlásí neústupně děda, „to je můj zub!”

Pepíček chytne do prstů mravence a říká: „Jseš Ferda? Ne? Tak chcípni!”